Bimetalové mince

Základní myšlenka bimetalových mincí není nová. Mnozí považují za jednu z prvních ražeb bimetalických prototypů mincí rok 1730, kdy byl v německém Kolíně nad Rýnem vyražen stříbrný žeton s měděnou zátkou uprostřed, ačkoli anglický Rose Farthing z let 1625-1649 za vlády Karla I. měl do mědi vložen mosazný klín jako zařízení proti padělání.

V průběhu 19. a 20. století bylo v různých zemích raženo mnoho žetonů a medailonů, ale první bimetalovou mincí, která se v moderní době široce používala, byla 500 lir vydaných italskou vládou v roce 1982. Dnes vydává bimetalické mince více než 117 zemí a jejich počet stále roste. Tyto mince se razí v mnoha různých kombinacích drahých a obecných kovů: žluté a bílé zlato, zlato a stříbro, stříbro a titan, stříbro a nikl, nemagnetická nerezová ocel a hliníkový bronz a kombinace mědi nebo mosazi a niklu atd.

Při zavádění těchto mincí panovaly velké obavy, že se při používání rozpadnou, ale to se nestalo. Po celém světě jsou v oběhu stovky milionů těchto mincí a tento problém se prostě nevyskytl. Chyb mincoven, kdy chybí kroužky nebo středy, je velmi málo, jako například v případě prvního ročníku kanadských dvoudolarových mincí s ledním medvědem, které se dostaly na titulní stranu časopisu World Coin News.